Možné nemoci potkanů - ostatní problémy

Obezita je další častý problém potkanů chovaných ze záliby (Obr. 1 – zde obézní potkan na inhalační anestezii s inhalační maskou). Zvířata jsou překrmována různými pochoutkami, energeticky bohatým krmením, vše je často spojené s nedostatkem pohybu. Některá zvířata mají k obezitě geneticky dané sklony. Obezita stejně jako u člověka zkracuje život, snižuje reprodukční schopnosti, zatěžuje srdce, klouby, zvyšuje se výskyt otlaků a další onemocnění.

Obr. 1   Obézní potkan na inhalační anestezii s inhalační maskou

Terapie zahrnuje snížení přísunu energie (vyřadit pamlsky, slunečnici, oříšky a další na energii bohaté složky potravy), zařadit čerstvé ovoce a zeleninu, zvýšit pohyb.

Paréza, paralýza končetin je další častou příčinou návštěvy veterinárního lékaře se starším potkanem. K potížím může docházet náhle nebo se rozvíjejí postupně.

Příčinou náhlého nástupu příznaků může být zranění míchy (subluxace obratlů, krvácení do míchy, výhřez meziobratlového disku) nebo "mrtvice" u straších zvířat, kdy dochází k projevům i na celé polovině těla, záleží na místě poškození mozku.

Nejfrekventovanějším důvodem pomalého rozvoje potíží je degenerace míšního kořene u straších potkanů, je to podobné jako u psů syndrom cauda eqiuna, kdy dochází k postupnému zhoršování citlivosti a motoriky pánevních končetin, iknontinenci moči i trusu následkem poškození nervů. Příčina toho to onemocnění není známá, ale spekuluje se o deficienci vitaminu B12.

Druhou častou příčinou pomalého nástupu ochrnování končetin je tumor hypofýzy, kdy dochází k potížím postupně a od předních končetin. Další informace viz výše.

Dalšími možnými důvody mohou být tumory míchy nebo páteře, případně artritis páteře.

Terapie je většinou jen podpůrná a to tlumení otoku a bolestivosti míchy steroidy, podávání vitamínů skupiny B kvůli regeneraci nervové tkáně. Zvíře je nutné pečlivě hlídat, aby nedocházelo k proleženinám (pokud se nemůže hýbat), čistit od moči a trusu, případně krmit, pokud to už nezvládne samo; zde je však už na místě zvážit eutanazii.

Pododermatitis (ulcerativní/granulomatozní zánět, "bumblefoot") neboli zanícené otlaky na tlapkách jsou velmi častým problémem u obézních, straších zvířat, chovaných na tvrdém podkladě nebo drátěných roštech, při nedostatku hygieny. Podepsat se mohou i genetické predispozice nebo "venčení" na zátěžovém koberci. Tento problém se objevuje především na zadních končetinách. Projevuje se otokem, ulcerací, hnisáním a velkou krvácivostí (Obr. 13, 14).

Obr. 13 a 14   Otlaky (vlevo hnisání, vpravo pokročilé stádium)

Terapie je obyčejně dost problematická a vyžaduje spolupráci zvířete i majitele. Rány je nutné řádně vyčistit od nekrotické tkáně, oplachy ředěnou betadinou, bylinkami (řepík, zlatobýl), lokálně ATB, enzymatické, event. jiné hojivé (dermazulen, Infadolan) masti s častými převazy. Při velmi pokročilém stavu, kdy dochází k hypergranulaci (nadměrné tvorbě granulační tkáně) viz Obr. 15, je už nutné řešit stav chirurgicky. Rány je důležité držet v suchu a čistotě. Zvíře je vhodné umístit na měkkou podestýlku ve stylu "princezna na hrášku": tedy několik vrstev ručníků, buničiny a podobně.

Obr. 15   Otlak (hypergranulace)

Onemocnění srdce postihuje především starší potkany. Jsou známa 2 základní poškození. Dilatační kardiomyopatie, kdy se zvětšuje celé srdce a hypertrofická kardiomyopatie, kdy dochází k zesílení srdeční stěny a tím k redukci objemu levé srdeční komory. Postižená zvířata mají dechové potíže díky vodě na plicích, hubnou, tmavnou jim drápy (špatné prokrvení periferií), otoky kůže (zejména u dilatační poruchy) viz Obr. 16 a 17 – zvíře pak na hlavičce může vypadat trochu jako křeček s nacpanými torbami; vzácně ascites (voda v břiše). Obecně jsou příznaky u dilatace výraznější než u hypertrofie. Diagnostika spočívá v popisu příznaků, poslechu srdce a plic, RTG hrudníku (ukáže zvětšené srdce u dilatace s odtlačením průdušnice nahoru), případně v podání enalaprilu (pokud do 3 dní zabere – jedná se o poškození srdce, když nezabere, jde o postižení respiračního systému). Léčba zahrnuje podávání diuretik, digitalisu (zlepšuje stah srdeční svaloviny), enalaprilu (snižuje odpor periferních cév, takže se srdce nemusí tolik namáhat). Jako podpůrná terapie slouží podávání omega3 mastných kyselin, koenzymu Q10, L-karnitinu a taurinu.

Obr. 16 a 17   Otok hlavy a krku dobře viditelní při čelním i bočním pohledu

Gastrointestinální potíže jsou také jedny z častějších problémů. Potkan díky anatomickému uspořádání napojení žaludku a jícnu nemůže zvracet. Při potížích se zažívacím traktem mohou být zvířata plynatá, mít zácpu nebo průjem (i s hlenem a krví). Příčin může být mnoho: viry, bakterie (E. coli, Salmonella, Campylobacter, Clostridia), parazité (jednobuněční, oblí nebo plošší červi). Dále pak stres, náhlá změna krmení, po ATB léčbě – v těchto případech dochází k potlačení "dobré" mikroflóry ve střevech, začínají přerůstat "špatné" bakterie a ty pak způsobí zánět.

Z jednobuněčných parazitů se u potkanů mohou vyskytovat Entamoeba, Trichomonas, Giardia, Eimeria, Cryptosporidium muris. Z oblých červů postihují cékum a kolon roup Aspiculuris tetraptera a škrkavka Heterakis spumosa, dále se ve střevě může nacházet roup Syphacia obvelata (potíže dělá jen u stresovaných a nemocných jedinců, vyskytuje se nejen ve slepém ale i v tenkém střevě) a tenkohlavec Trichocephalus muris a v tenkém střevě Nippostrongylus muris. Pro ploché červy neboli tasemnice může být potkan definitivním hostitelem jako u Hymenolepis nana a H. diminuta (parazit je nachází ve střevě a zvíře vylučuje články trusem) nebo mezi hostitelem např. při pozření blechy u Taenia teanieformis, kdy se vytvářejí cysty na játrech. Parazity se mohou zvířata nakazit pojídáním divokého hmyzu, kromě již zmíněných blech připadají v úvahu např. i mouční červi, švábi a další.

Terapie průjmu se odvíjí od intenzity klinických příznaků. Při řídkém trusu bez narušení celkového zdravotního stavu lze použít probiotika (bílý živý jogurt nebo Protexin Bio-Lapis). Pokud však je průjem silný, zvíře je apatické a nežere, je třeba navštívit veterinárního lékaře a podat ATB.

Při podezření na parazity je nutné nejprve vyšetřit trus a následně dle zjištěných nálezů zahájit konkrétní léčbu. Neexistuje totiž žádný univerzální lék na všechny parazity. Na koprologické vyšetření sbíráme bobečky během 5 dní (alespoň ob den, lépe každý den; jednorázové nasbírání během 1 dne nestačí, protože většina parazitů se vylučuje nepravidelně). Vzorky sbíráme do jedné nádoby, uchováváme v lednici, aby nedošlo ke zmrznutí nebo plesnivění. Na vyšetření se odnáší vše najednou. Výsledkem takového vyšetření je nález vajíček, které dle morfologie zařadíme k jednotlivým druhům červů (viz. Obr. 18 a 19).

Obr. 18 a 19   Vlevo roup (vajíčko), vpravo strongylidní vajíčko,

Onemocnění urogenitálního systému zahrnují záněty močového měchýře (cystitis), kameny v močovém traktu (urolithiasis), různá postižení ledvin (hydronefroza, nefrokalcinoza, nefropatie), záněty dělohy, případně tumory.

Nejčastější příčinou cystitidy je prostydnutí. Zánět se projeví častým močením příp. až bolestivým močením, krví v moči. Diagnostikujeme vyšetřením moči papírkem, příp. sediment. Léčení ATB.

Urolithiaza se týká spíše starších potkanů, kameny bývají struvitové nebo kalciumkarbonátové. Léčka větších kamenů je pouze chirurgická, doprovodný zánět je léčen ATB.

Hydronefroza (rozšíření ledvinné pánvičky – viz. Obr. 20 – RTG vyšetření vylučovací urografií – viditelná jedna normální ledvina a druhá s výrazným zadržením kontrastní látky a rozšířením pánvičky a močovodu) vzniká při ucpání močovodu, hromadění moči a následné rozšíření pánvičky, utlačování ledvinné tkáně s postupným selháváním funkce. Nefrokalcinoza je kalcifikace (vápenatění) tkáně ledvin s následným selháváním. Chronická progresivní nefropatie postihuje straší, hlavně obézní potkany, překrmované bílkovinami, kdy dochází postupně k ukládání vápníku do amyloidu na přechodu kůry a dřeně ledviny, ledvina selhává ve funkci. O přesných příčinách tohoto stavu se stále spekuluje. Diagnostika spočívá ve vyšetření moči, vyšetření krve na stupeň selhávání ledvin a RTG nebo USG vyšetření ledvin (Obr. 21). Jediná hydronefroza je řešitelná chirurgicky. U ostatních je léčba obtížná, jde spíše o udržení stavu, než o vyléčení. Zvířata je třeba krmit nízkobílkovinnou dietou a zavodňovat.

Obr. 20 a 21   Hydronefroza (RTG snímek vlevo); USG vyšetření ledviny (RTG snímek vpravo)

Zánět dělohy může postihnout samice při odúmrti plodu za gravidity, zadržením sekundin po porodu, ale i u intaktních samic k zánětům dochází, nejčastější příčinou bývá mykoplazma. Dochází k patologickým výtokům z vulvy (viz. Obr. 22), zvíře může mít i celkové příznaky onemocnění. Léčba spočívá v podávání ATB, případně kastraci.

Obr. 22   Výtok z vulvy